Vítejte na blogu Živá hudba Podluží

Petr Koudelka a Klára Dymáčková

pro vás s láskou

 

Setkání heligonkářů ve sklepní uličce Výmol

Na ledničce mám fotografii mého otce, na které je zachycen jako desetiletý hráč na heligonku.

Pravděpodobně jde o heligonku značky „Hlaváček- Louny“, což je dnes velmi ceněná značka.

Já sám jsem se začal učit na heligonku mnohem později, řekl bych již v dospělém věku, ale možná snad právě proto pořád ještě procházím obdobím, kdy mne tento nástroj nepřestává fascinovat, a lehko podléhám jeho kouzlu jak by tomu bylo spíše u malého dítěte. Podobnou náchylnost a slabost projevuji i ve vztahu k akordeonům všech značek.

Možná je v tom i trochu té genetiky, jak jsem předeslal úvodem příspěvku.

Společně s kamarádem Petrem jsme založili neformální uskupení, jehož posláním je mimo jiné šířit dobré hudební povědomí o národních písních.Oba dva jsme však rodáci z Čech. Já rodilý pražák, křtěný Vltavou, postupně se měnící a přerodivší se ve folkloristu, a Petr původem z Nymburka, místo zrození se v jeho biografii neuvádí.

Zpočátku jsme si párkrát spolu ve Výmole zanotovali, on na akordeon, a já jej doprovázel pouze pěvecky.

 

Častokrát jsem si až zlomyslně představoval jak se ti turisté budou asi tvářit, když celí natěšení na moravskou písničku, na něco typicky z Podluží uslyší třeba na „Břehu Blanice“ nebo „Hájku, hájičku“.

Naše snažení jsem nazval „malá česká hudební guerilla“, protože zkrátka a dobře jsme oba rodáci z Čech, a mne prostě provedení těchto lidových písní v Petrově podání na akordeon vždy ohromně fascinuje a přitahuje.

To však neznamená, že se oba neučíme moravské písničky.

Ovšem ty naše z Podluží jsou technicky mnohem náročnější než většina těch českých, co znám a na kterých pracuji.

Na heligonku jsem se začal učit sám bez učitele v dubnu minulého roku po té, co mi zde zmíněný Jarda laskavě zapůjčil svůj nástroj značky „Popular 1977“.

V současnosti mám rozpracováno více než tři tucty písniček, a z toho asi dva tucty si troufám zahrát na veřejnosti…

Je zajímavé, že počet písniček musím z nějakého mne neznámého důvodu počítat na tucty, a ne v desítkové soustavě.

Stejně tak mi není jasné, proč nejsem schopen mýt nádobí po setmění, kdežto ráno za svítání je umývám dost rád.

U mnohých českých písniček, pokud se příkladně hrají na heligonku se přímo prstoklad jakoby nabízí sám, snad mnoho těchto písní bylo složeno právě na heligonce a pro heligonku.

Když mi nedávno zavolal kamarád Jarda, rovněž hráč na heligonku, bylo rozhodnuto.

Udělali jsme si  malé setkání harmonikářů ve Výmole, kde nás můžete na ukázkách slyšet.

Uznávám, že mám ve hře malé nedostatky, a rovněž ani s Petrem jsme nebyli sehraní, hráli jsme spolu totiž asi po druhé v životě.

Podobně to bylo i s Jardou, kterého považuji jako svého patrona pokud jde o můj umělecký vývoj ve hře na heligonku.

Ovšem nehledě na technické nedostatky panovala tam výborná nálada, a bylo to opravdu umělecky i lidsky povznášející setkání.

Doufám i že paní učitelky mi pošlou některá chybějící videa, zvláště s tou písní o škole, která se jim tak líbila.

Věřím, že v dohledné době uspořádám setkání harmonikářů třeba právě ve sklepní uličce Výmol, předem jste zváni.

 

Poznámka: příspěvek se ještě bude dodělávat, vložím slíbené videa, ale až posléze, musím jít krmit dceru, je neklidná, ale na heligonku nežárlí, kdežto kytaru nemůže příliš vystát…

Váš Mamas and papas

 

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.