Vítejte na blogu Živá hudba Podluží

Petr Koudelka a Klára Dymáčková

pro vás s láskou

 

Kterak jsem k heligonce přišel

To bylo tak.

Když byla moje manželka těhotná, bral jsem velice poctivě přípravu k porodu.

Jezdívali jsme pro informace k porodu do Brna a do Uherského Hradiště.

Nu, a tak nám jednou zbylo dost času do dalšího vlaku z Brna do Hradiště.

Napadlo mne zajít do podchodu v Brně pod tratí, kde je občas možno vidět nějakého muzikanta. Hrál tam tenkrát chlápek na heligonku značky „Hlaváček“, což je „mercedes“ mezi heligonkami, jak jsem posléze pochopil, a na stejnou heligonku hrával i můj otec, o tom však jindy. Chvíli jsem toho pána, dneska přítele a rádce, poslouchal, vhodili jsme pár drobných, otočili se, že půjdeme již po svých. Ale pak mi cosi říkalo, abych se vrátil k tomu pánovi s heligonkou. Dali jsme se do řeči, a protože dělám do folkloru, tak jsem brzo našel společné téma. Záhy jsme si začali tykat, a jelikož jsem vyslovil přání se na heligonku naučit, tak Jarda mi jednu ze svých heligonek přivezl až do Břeclavi. Tak jsem se dostal k heligonce značky „Populár „ z roku 1977. Jarda mi ji zapůjčil zcela zdarma, a já si toho dodnes vážím.Jak jsem pak přibyl měsíc před porodem do Uherského Hradiště, jal jsem se každodenně trénovat prstoklad, abych ještě v bříšku mohl naší malé Ulrice hrát k dobrému vývoji.Trénoval jsem v koupelně na propůjčené chatě nedaleko Velehradu, kde jsme téměř celý květen roku 2016 přebývali ve snaze být co nejblíže vybrané porodnici v Uherském Hradišti.Nevím, zda moje počátky hry na heligonku nezanechaly na dceři nějaké negativní následky, ale pravdou je, že pak po porodu během kojení sehrála heligonka svoji výsostně pozitivní roli.Líbilo se mi takto zahájit svoje otcovské povinnosti, a od té doby jsem pak již trénoval denně.První melodii jsem zahrál asi tři dny před tím, než se dcera narodila, šlo o hudební téma hymny Evropské Unie- čili Ody na radost.Dodneška nechápu, proč se na povrch světa jako první nevydrala jedna z těch dalších písniček, co jsem se doposud naučil, ale téma hymny „Unie“.

Lépe se mi hrají české písně, a u některých jakoby snad byla nosná melodie zkomponována podle prstokladu na heligonce. Někdy se ty hmaty nabízejí přímo samy, a asi nebude náhodou, že to tak dobře a „úsporně“ ladí s technikou hry.Pamatuji si, že ještě v průběhu léta jsem ke hře na heligonku nebyl schopen zpívat.Cele mne pohltila jen technika hry, ale již v čase vinobraní jsem byl schopen přidat i zpěv, a tak máte možnost sledovat moje začátky na tomto videu, kde si notujeme s kamarádem Karlem.To jsem se učil na nástroj asi pátý měsíc.

https://youtu.be/5obqVbzHw-E

Jednou jsem přinesl heligonku i na zkoušku našeho mužského souboru, ale bylo mi vytýkáno, že není beze zpěvu možno poznat, o jakou písničku vlastně běží, a to z důvodů, že jsem hrál jen doprovodně k hlasu, čili jakoby u cimbálové hudby chyběly housle, abych to připodobnil k místnímu vnímání hudby.Došlo mi záhy, že budu muset tento „nedostatek“ nějak napravit, a tak jsem místo „jakoby“ prvního hlasu houslí začal užívat skvěle barevně k heligonce padnoucí foukací harmoniku, rovněž v ladění F dur.

Zde níže je tedy ukázka již z doby, kdy jsem měl za sebou asi deset měsíců poctivého tréninku, uslyšíte českou písničku Široké hluboké, ty vltavské tůně jednak s hlasem:

 

a pak jen jako mezihru, kde zní jen heligonka a foukací harmonika.Toto spojení mi dává velké možnosti jak skladby aranžovat.Mohu hrát příkladně jen na foukací harmoniku, a k tomu použít basy z heligonky, nebo basy úplně vynechat a hrát na foukačku a na pravou stranu heligonky, což nese zajímavé efekty alikvotních tonů.

https://youtu.be/-UiytsWVfik

Dnes téměř po roce snažení ovládám více než dva tucty českých a moravských písní, rovněž jsem se nechal inspirovat country music, gospelem, a v některých mých aranžmá mi připadá moje „Populár 1977“ spíše jako rocková kytara svojí rázností až „útočností“ hry.

Ovšem brzo se s ní budu muset rozloučit, a nezbývá, než ti milá heligonko poděkovat za krásné chvíle s tebou, za těch pět koncertů co jsi mne doprovázela, za tu radost kterou jsi mi přinesla do rodiny, za hudební inspiraci dcery a manželky.

Nerad bych však tento nástroj nadmíru adoroval, člověk by měl být více než nástroj, ale při loučení s touhle malou červenou potvůrkou jsem uronil mnoho slz.Moc jsi mi přirostla k srdci, a snad jsem do tohoto nástroje zaklel i kus poctivosti a invence.Tento týden mi Jarda přiveze k užívání heligonku již větší, stejně laděnou, značky Favorit.Populár půjde do rukou malé hudebnice, která by pak na Favorit nedosáhla na basové klávesy, majíce drobnou ručku.Píši toto celé jako nekrolog, ale věřím, že i Favorit se mi stane blízkou, a že mi sedne k tomu, co jsem již zvládal s touhle malou heligonkou.

Přeji malé hudebnici, aby se jí dobře hrálo, rád bych věřil, že si někdy přečte i toto moje malé „vyznání“.

Děkuji Jardovi Sedlákovi za zapůjčení, a hudbě zdar heligonkám zvláště!

Jardo, pokud si tototo přečteš:

Rád bych zorganizoval setkání heligonkářů a harmonikářů v Moravské Nové Vsi, co ty na to?

Petr Koudelka, konec dubna 2017, upraveno říjen 2019

 

 

 

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.