Vítejte na blogu Živá hudba Podluží

Petr Koudelka a Klára Dymáčková

pro vás s láskou

 

Jaké se u nás hrají písně-úvaha o folkloru očima „naplaveniny“

Jaké že se u nás hrají písně?

Je to věru těžká otázka, přesto, že v této oblasti žiji, je pro mne zdejší hudba čím dál více záhadná, čím více se s ní seznamuji. Jak jsem již předeslal, zpívám s mužským souborem v Moravské Nové Vsi, avšak jsem rodilý „pražák“, a můj přerod ve „folkloristu“ není jednoduchý. Nosit kroj a dobře zpívat nestačí. Osobně vnímám, že i práce na charakteru by měla být součástí onoho „přerodu“. Být dobrým a přímým člověkem, to je část odpovědi jaké se u nás zpívají písně. Pokud písně vyvěrají přímo ze srdce, odrážejí životní situace, dá se mluvit o lidovém projevu. Můžeme si to ukázat třeba na písních rekrutských, kde jejich propojení s odvodem na vojnu je více než jasné již ze samotného názvu. Vyjádřit svůj smutek ale i vzdor nad často bezvýchodnou situací přinášela hudba a zpěv. Uvolnit emoce napětí, často i vztek, nebo i radost, smutek či naději je jednou ze základních schopností zpěváka lidové písně. Druhá věc je technika zpěvu. Jelikož jsem původem z Čech, avšak majíce předky a tedy i svoje kořeny v Moravské Nové Vsi, dovolte malé srovnání. Písně na Podluží jsou jako víno v sudě, zvuk jdoucí z bránice se jakoby „nezakřiví“ o zadní ozvučnou část trupu, ale rezonuje ponejvíce na horním patře čelisti. Točí se jako víno zprudka nalité do karafy. Dává to zpěvu specifickou barvu, a mohu-li říci obrazně, hudba, či písně vystupují jakoby ze spodu vzhůru. Pojem zemitost to vystihuje myslím docela přesně. Kdežto písně zpívané v Čechách jakoby sestupují z hůry dolů, je zde patrný vliv tak zvané zámecké hudby, kompozičně dokonalé, ale přesto nedosahující geniality lidových kompozitorů u nás na Podluží. Stále se o tom přesvědčuji jak více a více objevuji s „mužáky“ krásu lidové písně. Říkám tomu čtvrtá vrstva, to jsou písně, které milí čtenáři neslyšíte jen tak kdykoliv. Jsou málo hrané v médiích, a ani zpěvníky na ně nepamatují. První vrsva, to jsou „cajdáky“, dejme tomu „Co sa to šupoce za tú stodolú“. Druhá vrstva jsou písně jako třeba „Zaspala nevěsta“. Jistě chápete kam mířím. Pokud někdo přijede k nám na Podluží, jeho představa o lidové písni se často „zasekne“ na těch „prvních“ prvoplánových písničkách. Rád bych vám ukázal více. Připravuji na tomto místě video, kde budou ukázky jednotlivých písní. Písně můžeme rozlišit podle okolností kdy vznikaly, jako třeba svatební či legrutské, a také podle hudební formy nebo tance, třeba vrtěná…Cílem tohoto příspěvku je říci:

Ano,žijeme na zajímavém místě, a stojí za to se o dědictví předků, a potažmo i o svoje kořeny zajímat.

Koneckonců Víno a písnička, to je jako chléb a sůl.

A když propojíme v jednom všechny tyto hudební vrstvy od těch cajdáků až po tu, jak jsem nazval, čtvrtou vrstvu, tak dostaneme pěkný mazec, nebo ne?

 

A kdo je dobře nasolen……

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.