Vítejte na blogu Živá hudba Podluží

Petr Koudelka a Klára Dymáčková

pro vás s láskou

 

Jak jsem se stal nositelem lidové kultury.

Vážený čtenáři,

z minulých příspěvků si jistě odvodíš můj zájem o lidovou kulturu a tradice.

Dalo by se říci, že tento zájem má dvě polohy, jedna poloha je v uvozovkách „udržovací“, a druhá „posunovací“.

Hned bych to rád vysvětlil.

Naše tradice jsou pevnou součástí života v Moravské Nové Vsi.

Kdo by se dnes uměl představit, že by celý tento bohatý společenský život jako mávnutím proutku zmizel?

Co by pak bylo trvalým a silným lákadlem, důvodem proč naši obec navšívit?

Jistě by nám zůstala krásná příroda, štěrkovna a cyklostezky, ale právě to propojení s kulturním a folklorním životem tomu všemu dává tu pravou přitažlivost.

Jednou jsme měli setkání mužských souborů, a jako motto celého setkání se neslo toto krásné vyjádření:

Každý v jiném kroji,písnička nás spojí.

Přes různorodost kroje to vše nakonec míří k jedinému, a tím je otevřené srdce, ze které tryskají písně, srdce silné ale i citlivé a vnímavé.

Když už takto zabíhám do filosofických podrobností, měl bych z toho učinit nějaký uchopitelný závěr, či poučení.

A tím je, že nosit kroj nestačí,chceme-li uchovat naše tradice, je třeba uchovat dobré vztahy, mít to ono odvážné srdce, které se nesmíří s křivdou a všelijakou svévolností, protože život folklorní je o tvorbě přirozeného řádu, tento řád udržuje národní pospolitost.

Proto si myslím, že k nám jezdívá tolik návštěvníků, hledat to svoje srdce a přirozený řád věcí zvláště v této pohnuté a náročné době.

Nosit kroj nestačí, aby jeden mohl být prohlášen za „nositele“ lidové kultury, ba ani dobře zpívat či tančit nestačí.

Je třeba, myslím, pracovat na sobě nejen pěvecky,nebo tanečně, ale i cizelovat svůj charakter.

Takto se na to dívám, a tím pádem vedu neustálý boj sám ze sebou.

Je to ten „posunovací“ charakter folkloru, ve smyslu vnitřních změn.

Bojuji se svou nízkostí s charakterovým kazem, ale jak je ten boj „nekonečný“, tak jej vedu i laskavě a shovívavě sám k sobě.

Někdo by si mohl říci, že to přeháním, že cesta k mravnímu sebezdokonalení se naopak může stát skrytou pastí ega a dobře utajované pýchy.

Však i satan se odívá jako anděl světla, je psáno možná nepřesně cituji z Písma.

Jsem si toho vědom, ale zpět do čitelné roviny dnešního příspěvku.

Náhledová fotografie je ilustrační, je na ní jeden z „nositelů tradic“ z našeho souboru, a jako parafrázi slavného výroku se mi chce jemu vložit do úst:

„Jen dvě věci mne přivádí k úžasu, mravní zákon ve mne, a to že ta Mája nespadne“!

 

 

 

 

 

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.